Historie lázní
23. 11. 2008
Prameny v Luhačovicích lákaly návštěvníky již od druhé poloviny 17. Století, kdy byly nalezeny a zachyceny první Luhačovické prameny. Byly lákavé již napohled pro svou barevnost usazenin a také pro svou jemně slanou chuť. Léčivé účinky těchto minerálních vod začal již v 17. Století studovat brněnský fyzik a doktor Jan Hertod z Todtenfeldu. Poté byla o léčivých pramenech sepsána kniha, která popisovala jejich polohu a účinky.
Prvním pramenem, který se v Luhačovicích objevil, byla Amandka, dnes pojmenována jako Vincentka. Později se v okolí našlo ještě šest dalších přírodních pramenů. V 18. století začal být obrovský zájem o Luhačovické prameny. Do Luhačovic přijel na ozdravný pobyt prof. dr. A. Haslinger, který dal vzorky pramenů na výzkum a zjistil, že jsou třikrát obsáhlejší, než doposud nejobsáhlejší selterské prameny v celé rakouské monarchie. Tímto Luhačovice nabríraly nové a nové zákazníky, čímž vzkvétaly.
Až v 20. Století se začaly navrtávat další z dodnes známých pramenů jako je například pramen Gejzír( Dr. Šťastného) a v roce 1930 pramen Elektra. V šedesátých letech minulého století se využíváno 12 minerálních pramenů, z toho 6 nadzemních pramenů a 5 studní mělkého jímání. Dvanáctým byl Sirný pramen.


